
Sedí v pokoji, píše si s jedinou kámoškou, kterou má na icq a kouká ven, jak prší. Tolik ho miluje, ale moc dobře ví, že jsou jenom kámoši. On má jinou a ona by si přála je nikdy nevidět spolu. Nikdy nevidět, jak se držej za ruce, jak se líbaj. To místo, které dřív patřilo jí, patří teď někomu jinému. Tu bezmoc, tu bolest, slzy, které se nedají zastavit, všechno tohle zná moc dobře. "Nebuď na něm tak závislá".."Najdi si někoho jinýho"..copak nikdo nechápe, že tohle neni jentak nějaká láska?? Že ona ho miluje?? Copak skutečnou lásku nikdo z nich ještě nepoznal?? Vždyť ona se snažila několik měsíců na to zapomenout, najít si někoho jinýho, ale nemůže. Miluje totiž jeho, ale nikdo jí nechápe. On byl první kluk, kterému dovolila dát jí pusu na rozloučenou. První kluk, kterému dokázala upřímně říct "Miluju Tě".
číst dál